Krátké animované skeče a komiks glosují aktuální témata energetické politiky České republiky. Postavené na fiktivních příbězích, mají za cíl upoutat pozornost ke konkrétním problémům a reálným situacím. Skeče jsou doplňkovým materiálem. Příběhy jsou smyšlené a veškerá podobnost postav s realitou je čistě náhodná.

Energetika v Evropě se proměňuje. Stále více evropských států se ubírá cestou decentralizace energetických zdrojů a sází na obnovitelné zdroje energie v mnohem větší míře než my. Česká republika zatím směřuje ke stavbě nových jaderných reaktorů za 300 miliard korun. Doba výstavby je nejistá, jaderné projekty nabírají zpoždění a prodražují se. Například ve Finsku se staví jaderná elektrárna od roku 2005, ve Francii od roku 2007 a žádná z nich dosud není dokončená. Stavba jaderných elektráren je nákladná a zdlouhavá. Nebudou nám takto dlouhodobě vázané zdroje chybět v inovativních energetických oborech? Neujíždí nám vlak už nyní? A nedostáváme tím sami sebe na slepou kolej?​

Obavy z možné ztráty jaderných dovedností českých firem, malý zájem o studium jaderných oborů či odliv kvalifikovaných pracovníků jsou dalšími z argumentů, proč co nejvíce urychlit zahájení stavby nových jaderných bloků u nás. Reálně ale hrozí, že rozhodnutí stavět bez diskuze o ekonomických rizicích bude katastrofou pro naše peněženky. Podmínky pro stavbu jaderné elektrárny se stále zhoršují. Aktuální zkušenosti z Evropy a USA ukazují, že konečná cena může být dvoj až trojnásobná oproti předpokládané. Ptejme se, kdo ji zaplatí. Je zapotřebí vyložit karty na stůl, než začneme stavět. V našem příběhu je dovedena ztráta kontroly nad investicí ad absurdum. Není ale podobně absurdní představa, že plánujeme spustit další mimořádně drahý parní stroj s náročnou údržbou, který navíc produkuje nebezpečný radioaktivní odpad?

Vyhořelé palivo z jaderných elektráren patří mezi nejnebezpečnější materiály vůbec.  Obě české jaderné elektrárny (Dukovany a Temelín) vytvoří v průběhu svého plánovaného provozu přibližně 4 tisíce tun vyhořelého jaderného paliva. Česká vláda i další státy prosazují definitivní pohřbení do zemských hlubin. Žádné podobné zařízení na světě ovšem zatím není v provozu. Při současném stavu vědeckého poznání nelze spolehlivě prokázat, že izolace vyhořelého jaderného paliva od okolního prostředí bude funkční potřebnou dobu statisíců let. Při povolování průzkumů i stavby úložiště je vždy upřednostněna vůle státu. Obce nebo spolky jako zástupci dotčené veřejnosti mají jen velmi omezené možnosti, jak hájit své oprávněné zájmy. Většina ohrožených obcí ale odmítá požadavek státu, který se na jejich „dvorku“ rozhodl uložit vysoce radioaktivní materiál. Obyvatelé 27 z nich jednoznačně odmítli plány na úložiště v místních referendech s průměrnou účastí 73 %. Správa úložišť nejprve slibovala pokračovat v hledání jen tam, kde získá souhlasy obcí, ale pak svůj přístup přehodnotila a rozhodla se prosadit průzkumy bez ohledu na ně…
​

Shodou okolností se na podzim roku 2015 dostala poprvé na veřejnost informace o tom, že se v jaderné elektrárně Dukovany podvádělo při kontrolním rentgenovém snímkování svarů. V lednu 2016 předsedkyně SÚJB Dana Drábová potvrdila, že se snímky svarů se manipulovalo i v jaderné elektrárně Temelín. Na vině byla nedůsledná kontrola dodavatelů činností pro jaderné elektrárny ze strany ČEZu. K falšování snímků docházelo několik let, Čez musel následně pořídit desetitisíce nových snímků a odstávky jej přišly na téměř 3 miliardy Kč.